Ahoj Zdeňku,

děkuji, že sis našel čas a přijal pozvání k dnešnímu rozhovoru.

Prvoligová sezóna je už několik týdnů minulostí, jak bys ji s odstupem času zhodnotil?

Základní část se nám vydařila – skončili jsme na 3. místě, což byl cíl, který jsme si s Čihosem stanovili. Odehráli jsme spoustu skvělých zápasů (například doma proti Butchis nebo Ústí), které musely bavit i diváky. Na druhou stranu, kdybychom lépe zvládli utkání, kde jsme byli favority, mohli jsme skončit ještě výš.

Play-off už za úspěch považovat nemůžeme. Prohráli jsme 1:3 s Otrokovicemi a vypadli ve čtvrtfinále. Upřímně – nezvládli jsme to v hlavách. Chyběla nám stoprocentní soustředěnost, v některých chvílích jsme si mysleli, že to přijde samo. Nepřišlo. A tak to v play-off nefunguje. Pokud chceme být lepší, musíme si to přiznat a začít u sebe.

Splnili jste předsezónní cíle, které jste si stanovili?

Těch cílů bylo víc – od fungování kabiny, přes herní projev, až po konkrétní umístění v ZČ a play-off. Prvním cílem byla kvalitní letní příprava – a to se povedlo. Z kluků se stali chlapi, tým udělal obrovský posun. Další metou bylo umístění do 3. místa v základní části – i to jsme splnili. Co se nám ale nepovedlo, a co nás s Čihosem dodnes bolí, je nepostup do semifinále.

Na druhou stranu – podařilo se něco, co považujeme za strašně důležité. Dokázali jsme znovu dostat lidi na florbal. Kluci zažili domácí kulisu, kterou jsme si jako hráči tolik užívali i my trenéři. Bubny, fandění po celý zápas, podpora z tribuny … A za to vám – fanouškům – patří obrovský dík.

Který moment sezóny bys označil za klíčový?

Za sebe vidím dvě klíčové věci. První byla výhra 17. listopadu v Brně 9:4 na jejich domácí palubovce – ta nás neskutečně nakopla. Pokud se nepletu, následovalo pak jedenáct zápasů bez porážky, což nás katapultovalo na 3. místo v tabulce.

Druhý bod je možná kontroverznější – a chápu, že se mnou nemusí každý souhlasit – ale postupem času jsme se začali až příliš spoléhat na Iáčka (Tomáše Kuchariče). Hrál ve fantastické formě celou sezónu, ale třeba v zápase s Českými Budějovicemi, kdy se nám vůbec nedařilo, bylo vidět, že to nikdo jiný nedokázal vzít na sebe. A to nám chybělo až do konce sezóny.

Když se ohlédneš za jednotlivými zápasy ligového ročníku, který z nich byl podle tebe nejvydařenější? A vybavíš si i nějaký, který se vám naopak vůbec nepovedl?

Z pohledu atraktivity pro diváky bych vypíchnul domácí zápas s Butchis. Ten musel naše fanoušky bavit – měl všechno, co má správný florbalový zápas mít. I když jsme nakonec prohráli po nájezdech, mělo to tempo, emoce a atmosféru s parametry play-off.

Na opačné straně spektra byly oba zápasy s Kopřivnicí. Tam se nám vůbec nic nedařilo – neproměňovali jsme šance, několikrát jsme minuli úplně prázdnou bránu, herně jsme se trápili od začátku do konce.

A soupeř, kterého bys vybral jako nejtěžšího v letošním ročníku?

Kluci z kabiny se tomu asi zase zasmějou, ale já říkám Ústí. Jednou jsem prohlásil, že 'jsou jinde' – a dodnes to mám na triku. Ale vážně – vidím je jako top tým 1. ligy. Dokážou diktovat tempo hry a mají několik hráčů, kteří jsou opravdu nadstandardní.

Kdo z hráčů tě v letošní sezóně nejvíc překvapil? Například tím, že udělal největší progres…

Progres udělali všichni – ve všem. A to je fakt. Kluci makají čtyřikrát týdně na trénincích, do toho hrají zápasy. Dřou jak koně! Mají můj velký respekt a obrovský dík za to, co všechno dokážou obětovat pro florbal ve Znojmě. Největší progres za sezónu podle mě udělal Dočky (Radim Dočekal) – snad se neurazí, ale z děcka se stal chlap. A taky Libor Kuba – jeho fyzička je neskutečná.

Změnil se během sezóny váš herní styl nebo taktika?

Měli jsme jasnou představu – chtěli jsme hrát na tři lajny a aktivním způsobem, s důrazem na tempo a napadání. Samozřejmě, v některých zápasech jsme museli reagovat a něco upravit, ale základní herní plán jsme drželi.

Jaké plány máte do příští sezóny? Chystají se změny v kádru nebo v realizačním týmu?

Velké změny neplánujeme. Hlavní trenéři zůstávají stejní, řešíme jen možné doplnění realizačního týmu – ať už mezi asistenty, nebo dalšími pomocníky k áčku. Kádr zůstane z větší části pohromadě. Co se týče posil, stále jednáme. Nechci o tom teď mluvit, ale pokud se vše podaří dotáhnout, hráči se vám určitě představí sami.

Jak bude vypadat letní příprava a kdy s ní začínáte?

První setkání proběhne v polovině května, kdy hráčům představíme plán letní přípravy. Vstupní testy jsou naplánované na 26. května a poté kluky čeká osm náročných týdnů s pěti tréninky týdně. V druhé části přípravy zařadíme více florbal. Chceme, aby příprava byla pestrá – proto kromě klasických věcí jako kruháče, posilovna, ovál nebo kopce, zařadíme i výšlapy nebo společné vyjížďky na kole. Nechceme, aby hráči upadli do stereotypu – naopak, cílem je udržet zápal a týmovou energii už od začátku.

Co říkáš na naše znojemské fanoušky? S rostoucími výkony jich do hlediště chodilo víc a víc…

Byli jsme nadšení – bubny, skandování, fandění... Ta atmosféra nás úplně vtáhla do hry. Jsem přesvědčený, že i fanoušci byli spokojení. Závěr sezony jsme si jako tým opravdu užili – a myslím, že to bylo vidět i na hřišti. Hrát v takovém prostředí, před zaplněnou tribunou, je úplně jiný zážitek než před prázdnými sedačkami.

Sezónu sis ještě prodloužil s trenérským parťákem Petrem Čihalem účastí na MČR veteránů, jak jste si ho užili?

Myslím, že my dva si umíme užít jakoukoliv akci – jdeme do všeho naplno, jinak to ani neumíme. Herně jsme se rozhodně neztratili a věřím, že jsme veteránům pomohli k pěknému 3. místu. Pravda je, že jsme to občas začali hodnotit i trenérsky, ale raději jsme tu diskuzi rychle stopli. Na změnu z trenérské pozice na hráčskou jsme se oba těšili. Bylo skvělé sejít se zase v kompletní sestavě, se kterou jsme přes deset let společně hráli. Je to pořád ta stejná parta – výborná banda, která umí udělat neskutečnou srandu. A co si budeme povídat – ten florbal pořád ještě umíme.

Na závěr jedna otázka z mimoflorbalového ranku, jak nejraději trávíš volný čas, když zrovna nejsi na florbale?

Ono toho volného času opravdu moc není. Florbal je v podstatě druhá práce – a protože ani já, ani Čihos to nechceme dělat napůl, zabere to spoustu času a energie. Když ale volno je, snažím se ho věnovat rodině anebo kamarádům. Se synem vyrážíme na kolo, s dcerou chodím na tenis a s manželkou si rádi zajdeme na hory. S přáteli dost grilujeme a hlavně ženy vymýšlí různé akce. Hodně taky cestujeme – snažíme se držet naše rodinné heslo: #kazdyvikendvylet. Tyhle společné chvíle mimo hřiště jsou pro mě důležité a pomáhají mi dobít baterky.

Zdeňku díky za rozhovor a ať se daří tobě i celému týmu!