Přinášíme Vám nezvyklý rozhovor s manažerem a trenérem A-týmu Janem Šťastníkem, kterého tentokrát vyzpovídali naši hráči a členové napříč celým klubem.

Eliška Willmannová (ŽENY): Jak jste se dostal k trénování A-týmu v tak brzkém věku?

V roce 2010 jsem narazil na tehdejšího předsedu oddílu Libora Šťastu, který v té době hledal dle svých slov mladé perspektivní lidi, kteří by měli zájem o trénování florbalu. A já jsem se u sportu pohyboval od malička. Už v těch 19 letech, které jsem tehdy měl, mě to k tomu trénování nějak táhlo, měl jsem trenérskou licenci na squash, který jsem v té době závodně hrával a florbal jsem chodil hrávat jako svůj oblíbený sport rekreačně, jelikož jsem s výkonnostním florbalem skončil někdy ve starších žácích, takže to pro mne byla výzva a šel jsem do toho. No a dnes je to vlastně téměř přesně 10 let co jsem toto rozhodnutí učinil a rozhodně nelituji :). Po první trenérské sezóně, kdy jsem trénoval děti a ženy jsem se měl stát asistentem tehdejšího trenéra A-týmu Martina Andrleho, ovšem situace se v létě vyvinula tak, že trenér skončil a já tým převzal jako dočasný záskok, z čehož se v průběhu času stal záskok na několik sezón :). 

Natálie Plánková (STARŠÍ ŽÁKYNĚ): Jaký máte plán na tuhle sezónu?

Plán na tuhle sezónu je především si co nejvíce zahrát a zatrénovat svůj oblíbený sport. Vzhledem k situaci je celá tahle sezóna od samotného začátku taková divná, jiná než ty předchozí. Sportovní výsledky asi letos nemají takovou prioritu, takže budeme doufat, že nám co nejdříve dovolí zase trénovat a hrát zápasy.

Jiří Jedlička (MLADŠÍ ŽÁCI): Jaká je Vaše vize o našem klubu TJ Znojmo do budoucna o
mládeži a rozvoji florbalu z pozice trenéra i manažera klubu?

Vizí už jsem měl spoustu :). Průběžně se mění s tím, jak se náš klub vyvíjí, ta aktuální podoba je co nejkvalitnější trenérská základna, která pracuje na výchově chlapců i dívek. V letošní sezóně jsem si za cíl dal vybudování naší posilovny ve sportovní hale, která nás zase posune o kus dál. V dlouhodobé vizi bychom rádi viděli mužský tým na špičce první ligy rvoucí se o postup do Superligy, ženský celek jako stabilní článek 1. ligy žen, v mládeži především plné kategorie jako doposud a děti, které florbal milují a i v případě, že to nedotáhnou na úplně nejvyšší úroveň, tak aby brali florbal jako součást hezkého sportovního dětství.

Jakub Čech (DOROST): Jak trenére, plánujete pracovat do budoucna s ročníky 2005, 2004,
když je hráčů v těchto ročnících málo?

Je pravda, že zejména hráčů ročníku 2004 máme málo, u 2005 to není tak hrozné, tam máme podle mých záznamů 11 hráčů, což není málo. Je prostě přirozené, že v tom věku 15-16 už se začne projevovat, kdo má florbal jako svou prioritu a kdo to má jako doplňkový koníček. V kategorii dorostu což jsou právě výše zmíněné ročníky, již nemá cenu dělat nějaký nábor a přijímat začínající hráče. Kluci ročníku 2004 a 2005 jsou na takové úrovni, že už je žádný začínající hráč nedožene. S těmito ročníky pracuji dlouhodobě a vše směřuji k tomu, aby se minimálně polovina této tréninkové skupiny byla schopna prosadit do našeho mužského A-týmu. Od hráčů samotných k tomu potřebuji, aby věřili nastolenému tréninkovému procesu, chodili na tréninky v co největší možné míře a taky si přidávali nad rámec tréninků (běh, posilovna atd.).

Daniel Dvořák (U23): Co vedlo k rozhodnutí angažovat Libora Šťastu na post
trenéra A-týmu a jak bys loňskou sezónu zhodnotil?

Vedlo k tomu moje rozhodnutí o konci na pozici hlavního trenéra A-týmu po sestupu ze Superligy, kde to byl opravdu velký tlak a už jsem se v té roli necítil komfortně. Tím pádem byla tahle pozice uvolněná a největší zájem projevil právě Libor Šťasta, o kterém jsme věděli, že toho má ve florbale hodně za sebou a že jako jeden z mála má ve Znojmě zkušenosti s trénováním mužského celku. Loňskou sezónu mohu hodnotit pouze z tribuny, na tréninky a porady jsem nechodil, takže nevím přesně, jaký měl být herní plán týmu. Nicméně začátek byl slibný, po změně trenéra došlo k impulzu a první 3 měsíce byly nadstandartní. Poté ovšem přišla hluboká herní krize, která vyústila v 9. místo po základní části a vypadnutí hned v předkole. Trošku mi přišlo, že tým měl období gradace formy příliš brzy a s přibývajícím časem mu docházel dech.

Vojtěch Procházka (A-TÝM): Co je Tvůj sen se znojemským florbalem?

To je poměrně jednoznačné, postup se znojemským A-týmem do Superligy! Ideálně s týmem plným našich odchovanců, které vedu od mladších žáků doplněný o navrátilce, kteří aktuálně sbírají zkušenosti v pražských superligových týmech :). Takový tým plný dravého mladí okolo Ondřeje Mikeše, Martina Pánka a Martina Šindeláře to by mohla být pěkná znojemská jízda. Tak uvidíme, jestli je to jen sen nebo ne :).

Zdeňka Vlachová (STARŠÍ ŽÁKYNĚ): Co Vás přivedlo k florbalu a jaké byly Vaše začátky?

K florbalu mě přivedli asi jako každého rodiče :), bylo mi asi 8-9 let a začínal jsem v tehdejším DDM Znojmo. Za zmínku stojí, že mne tehdy jako malého špunta trénoval o pouze 4 roky starší současný trenérský kolega Marek Krpoun. Později jsem hrával za starší žáky, ale ani upřímně nevím, jestli se tomu tehdy říkalo starší žáci :). No a ve 13 letech jsem se rozhodl pro individuální sport a šel hrát squash, kde jsme se paradoxně dostali na MČR v družstvech, takže zase kolektivní počin.

Štěpán Blažek (A-TÝM): Čekal jsi tento průběh sezóny z pohledu naší hry a
získaných bodů? Co naši říkáš na kvalitu našich soupeřů?

Začnu druhou otázkou, příjemně mě překvapila úroveň 1. ligy oproti minulé sezóně, kdy mi přišlo, že některé týmy jezdí na venkovní zápasy v malém počtu hráčů bez viditelné snahy se o body porvat. Letos je situace jiná, každý tým proti nám nastupuje s plnou soupiskou, vždy mají alespoň tři lajny na zápas a rvou se do posledních vteřin. Navíc týmy, které loni nebyly úspěšné např. Petrovice, nebo Slovan Havířov posílily a letos jsou to s nimi těžké bitvy. Rozhodně je letos úroveň 1. ligy výrazně kvalitnější než v předešlých letech!

Na otázku jestli jsem to čekal, musím říct nečekal... Já totiž neměl od letošní sezóny žádná výsledková očekávání, proto pro mě jsou získané body až druhořadé. Na prvním místě je náš herní projev a ten je zatím jako den a noc. Je to podle mě především o hlavě a motivaci, o správném nastavení na utkání, na tom musíme neustále pracovat, jinak si to nedovedu vysvětlit, protože nejlepší dva zápasy ligy jsme zatím zahráli proti Ústí a Bulldogs, byť jsme dvakrát těsně prohráli, tak ta utkání snesla přísnější měřítka. Naopak zápasy proti Českým Budějovicím či Slovanu Havířov byly z naší strany tragické. Zbytek zápasu tak nějak v průměru. Každopádně máme v tréninkové dvacítce hned 8 juniorů a snažíme se pracovat s mladými hráči. Také chceme, aby naše hra měla nějakou tvář, některé věci z našeho playbooku se nám daří aplikovat lépe, jiné zase hůře. Uvidíme, jestli si kluci budou po vynucené korona pauze něco pamatovat :). Věřím, že ano a že dlouhá sezóna, která je před námi skončí s pocitem dobře odvedené práce a každý hráč bude mít pocit, že se pod mým vedením alespoň o trochu posunul kupředu.

Jan Gerža (A-TÝM): Co si myslíš o aktuální situaci ohledně sportu a jak na tom
bude náš tým po vynucené pauze?

To jsem velmi zvědavý, jak na tom budou kluci po této pauze. Bude záležet především na jejich vnitřní disciplíně a touze se zlepšovat. Ohledně sportu obecně doufám, že bude brzy opět umožněn (samozřejmě za dodržování přísných hygienických standartů), protože je to jedna z malých radostí a možností se odreagovat od všedního pracovního či školního stereotypu. Pro mnohé je to smysl života, proto nesdílím názor zavírat sportoviště, kde se děti mohou vyřádit a nechat otevřené přeplněné Baumaxy a Ikee. Udělal bych to přesně naopak.