Ahoj Martine, jak moc se ti stýská po florbalové palubovce?

Ahoj, hrozně moc. Po plnohodnotném návratu domů jsem se na tuto sezónu hodně těšil jako hráč i jako trenér elévů a mladších žáků. Doufám, že k restartu soutěží dojde co nejdříve!

Věříš v návrat na hřiště ještě v nynější sezóně?

Samozřejmě, že věřím a doufám v to. Jaká bude realita, se teprve uvidí.

V uplynulém ročníku jsi strávil část sezóny v superligových Otrokovicích. Co ti tato zkušenost přinesla, případně vzala?

Během minulé sezóny strávené v Otrokovicích jsem potkal mnoho nových přátel, vyzkoušel jsem si odlišné pojetí florbalu a celkově i jiný přístup k tréninkům a zápasům, protože Otrokovice směřovaly k příčkám zaručujícím Play-Off Livesport Superligy. Zvykat si na jiné město, prostředí klubu a skloubit střídavé starty bylo hodně vyčerpávající, ale také mi to hodně dalo. Jsem rád za tyto zkušenosti, protože si mnohem více vážím svého místa ve znojemské kabině a každé vteřiny v domácí hale ve Znojmě, protože mi domov s přibývajícím časem více a více chyběl.


Patříš ke generaci hráčů, která si prošla cestu z přípravky až do znojemského A-týmu. Na co při pohledu na svoji mládežnickou kariéru rád vzpomínáš?

Ano, už je to celkem doba (smích). Těch vzpomínek a momentů se mi vybaví hned několik. Z mládežnických kategorií nejraději vzpomínám na MČR starších žáků v Plzni, a také na postup do extraligy juniorů před zaplněnou domácí halou, protože to bylo chvíli poté, co jsem se zotavil z roční pauzy od florbalu kvůli těžkému zranění. V paměti mi také zůstaly všechny letní mládežnické turnaje jako Hummel Open Game nebo Prague Games, odkud mám také jen ty nejlepší vzpomínky.

A naopak tvůj nejlepší moment v dospělém florbale?

V dospělém florbale nejraději vzpomínám na domácí Schoolmatch a TV utkání. K nejlepším momentům bych také zařadil každý gól v mé první extraligové sezóně, zejména ty před domácími fanoušky.

Na zádech nosíš číslo 33. Má to nějakou spojitost se znojemskou hokejovou legendou Peterem Pucherem, který s tímto číslem hrával?

S Peterem Pucherem volba čísla žádnou spojitost neměla i přesto, že se jedná o jednoho ze sportovců, které uznávám. Tohle číslo jsem si zvolil už jako elév, protože jsem se narodil 3. srpna. Samotné číslo 3 už bylo zabrané, a proto jsem si vybral dvě trojky za sebou.


Od letošní sezóny ses vrhl na trénování mládeže a jsi hlavním trenérem elévů a mladších žáků. Co tě na této práci nejvíce baví?

Nejvíce mě baví samotná práce na jejich všestranném rozvoji. Je skvělé sledovat, jak se každým tréninkem a zápasem posouvají o krůček dále. Snažím se předat hráčům co nejvíce zkušeností a poznatků, to mě hodně naplňuje. V neposlední řadě mě trénování jak elévů, tak mladších žáků nabíjí energií.

Určitě jsi začal florbal vnímat díky trénování i z té jiné stránky, ovlivnil tento fakt třeba i tvé osobní výkony na hřišti?

Jednoznačně. Musím říct, že jsem najednou začal přemýšlet nad věcmi, které sám po hráčích ve svém týmu chci a na které dbám. Změnilo mi to pohled na mnoho herních situací a začal jsem se nad nimi v průběhu tréninků zamýšlet, případně je zlepšovat. Je potřeba říct, že jak trénuji já svoje kategorie, tak i ony trénují mě, i když to třeba není na první pohled znát.

Co bys závěrem vzkázal našim mladým hráčům či hráčkám v této nelehké době?

Vzkázal bych všem, ať využívají každé sportovní aktivity, kterou mohou dělat, chodí na on-line tréninky nebo plní individuální plány. V tomto nelehkém a hlavně dlouhém období musíme všichni společně věřit, že se brzy uvidíme a začneme opět trénovat. Přeji všem hlavně pevné zdraví a už se těším, jak se uvidíme na prvním tréninku/zápase!